V loňské sezoně hrál svůj nejlepší tenis v kariéře. Společně se svým deblovým partnerem Slovákem Michalem Mertiňákem sbíral jeden úspěch za druhým. Třiatřicetiletý František Čermák získal pět titulů, na kurtech vydělal přes 350 tisíc dolarů (téměř 6,5 milionů korun) a dokonce si poprvé v kariéře zahrál na Turnaji mistrů.

Na reprezentační pozvánku však rodák z Kostic na Břeclavsku čekal marně. Do úspěšné sestavy, která dokráčela až do finále Davis Cupu, neměl šanci se prosadit. Po zranění opory Radka Štěpánka je všechno jinak. Čermák se po pěti letech vrací do národního týmu, který bude v Chile od 9. do 11. července usilovat o postup mezi nejlepší čtyřku. „Mám velkou radost,“ komentuje stručně svou nominaci tenista, jenž v dresu se lvíčkem na prsou zatím odehrál pouze jeden zápas.

Překvapila vás pozvánka do týmu kapitána Jaroslava Navrátila?
Tak nějak jsem tušil, že by to mohlo vyjít, když se ukázalo, že Radek Štěpánek jet nemůže. Jeho absence je pro tým samozřejmě oslabení.

V reprezentaci jste byl naposledy v roce 2005. Nejste naštvaný, že nominace nepřišla dřív?
To ne, mám radost, že jsem ji vůbec dostal. Hrát za národní mužstvo je velká čest. Vím, jaká je situace. Radek a Tomáš Berdych jsou hráči světové špičky a hrát prostě musí. Loni dokázali, jak jsou důležití. V podstatě sami dotáhli tým až do finále. Bohudík, že takové borce máme.

Podle vyjádření kapitána to vypadá, že v Chile byste měl do čtyřhry nastoupit buď s Lukášem Dlouhým, nebo případně s Tomášem Berdychem…
Takhle to necítím. Jarda Navrátil se bude rozhodovat až po úvodních dvouhrách a hlavně podle toho, jak zahraje Berďa. Momentálně má takovou formu, že nejspíš naskočí i do čtyřhry. Já chci mančaftu pomoct, pokud dostanu šanci, tak jednoduše naskočím. Pak už je jedno s kým.

Zápas se odehraje na antuce. Je to problém?
Nemyslím. Na trávě hrajeme dva tři týdny, člověk se rychle dokáže přeorientovat. Trošku těžší to může mít Berďa, protože při jeho fazoně může jít ve Wimbledonu hodně daleko. Ale věřím, že se s tím srovná.

Chilané pro vzájemný souboj postrádají svou jedničku Fernanda Gonzálese. Zvyšuje se tím hodně šance na postup?
Stoprocentně, je to pro ně velké oslabení. Teď máme všechny hráče na žebříčku výš. To ale nutně neznamená úspěch. Hrajeme u nich, proto očekávám dost bouřlivé prostředí. Musíme se nachystat na těžký souboj.

Do Chile odlétáte v sobotu. Už pomalu balíte věci?
Tak to ještě ne. Tenisté se stěhují desetkrát do měsíce. Je to rutina, budu mít sbaleno za chvilku. (smích)

Ve Wimbledonu jste s Michalem Mertiňákem skončili už ve druhém kole. Nepřešli jste přes duo Damm, Polášek. Převažuje zklamání?
Každá porážka je zklamání, ale musím uznat, že kluci hráli prostě líp. Na druhou stranu náš zápas byl o pár vítězných míčích. Prohrávali jsme 0:2 na sety a v tom třetím v tiebreaku 1:6, přesto jsme se dokázali vrátit do zápasu. To se mi snad v životě nestalo. Nehráli jsme špatně, ale prostě jsme nevyhráli, to se holt stává.

S Martinem Dammem jste v minulosti hrával. Jsou pro vás bitvy s ním pikantnější než jiné zápasy?
Vůbec, to jde mimo nás. Jsme výborní kamarádi, často spolu trénujeme a na kurtu o sobě víme všechno. Nemáme se čím překvapit. Žádná rivalita ale mezi námi není. Dokonce to jde tak daleko, že si na férovku řekneme, když je nějaký sporný míček.

Wimbledon si hodně tenistů pochvaluje pro nezapomenutelnou atmosféru. Jste na tom podobně?
Nijak zvlášť to nerozlišuju, všechny grandslamy jsou speciální. Wimbledon je krásný hlavně tím, že se hraje na trávě, ale mně se nejvíc líbí kvůli prostředí Austrálie. Naopak nejhorší je jednoznačně Paříž. Je to tam hrozně malý, nepohodlný jak pro hráče tak diváky. Něco by s tím turnajem už měli udělat.

Ochutnal jste v Londýně tradiční jahody se šlehačkou?
Dal jsem si je asi dvakrát, ale pro mě to žádná specialita není. Já jím všechno. (smích)

Loni se vám neskutečně dařilo, vyhrál jste ve čtyřhře pět turnajů. Letos zatím jen jedno finále, dvakrát semifinále a jinak nic. Čím to?
Zaprvé jsem nebyl úplně fit. Jednou mě chytly záda, pak loket, potom zase něco jiného. No a hlavně letos hrajeme jen ty nejlepší turnaje. Pak to vypadá, že máme špatné výsledky. Neříkám, že hrajeme oslnivý tenis, ale vyloženě špatné to také není.

Ale loni to bylo rozhodně lepší…
(úsměv) O tom žádná. Jenže tehdy jsme měli extrémně dobrý závěr sezony, všude jsme skončili až ve finále. Tohle se nám bude těžko překonávat. Navíc naše výkony často kromě zdraví ovlivňují maličkosti. Loni jsme si neskutečně věřili a často se štěstím obraceli zápasy ve svůj prospěch. Letos je to právě naopak. Ale člověk musí jít pořád dál a čekat, až se vítězný interval zase objeví.

vizitka

František Čermák

Věk: 33 let (14. listopadu 1976)
Bydliště: Kostice
Výška a váha: 193 cm a 80 kg
Držení rakety: pravá ruka
Profesionální kariéra: od roku 1998
Trenér: Martin Nikola
Žebříček: 15. místo, jako deblový pár s Michal Mertiňákem desátí
Letošní sezona: 26 zápasů/ 13 vítězství/ 13 porážek (1× finále, 2× semifinále), 98 531 vydělaný dolarů (asi dva miliony korun)
Bilance v Davis Cupu: 1 zápas/ 1 porážka
Zajímavosti: je velkým fanouškem hokejového týmu New York Rangers, rád poslouchá písničky skupiny U2 a jeho vzory jsou tenisté Ivan Lendl, Boris Becker a Stefan Edberg.

Tenista Čermák: V Chile jsem prožil šílený týden

Třiatřicetiletý tenista František Čermák byl blízko k dalšímu startu v Davis Cupu. Do čtyřhry na jihoamerické antuce ho minulý víkend nepustila nemoc

 

Tenista František Čermák.

 

Po pěti letech se vrátil do národního týmu. Při neúčasti českých es Tomáše Berdycha a Radka Štěpánka měl svěřencům kapitána Jaroslava Navrátila pomoct přejít do semifinále tenisového Davis Cupu přes výběr Chile. František Čermák, rodák z Kostic na Břeclavsku, si ale minulý víkend druhý start za reprezentaci ve svojí kariéře nepřipsal. Skolila ho nemoc.

Měl jste naskočit do čtyřhry po boku Lukáše Dlouhého, nakonec vás musel nahradit Jan Hájek. Co se stalo?
Už čtyři dny před zápasem jsem tušil, že na mě něco leze. Myslel jsem, že to bude jen slabší nachlazení. V pátek jsem si šel ještě zatrénovat, ale najednou se to neskutečně rozjelo.

Nechtěl jste to ani zkusit?
Měl jsem devětatřicet stupňů teploty, bolelo mě v krku. Zrovna v den mého duelu jsem se cítil nejhůř. Naskočit? To bylo úplně mimo realitu.

Po pěti letech jste si opět mohl připsat další start v reprezentač­ním dresu…
Chtěl jsem jednoznačně hrát, o to víc jsem zklamaný. Celkově jsem prožil naprosto šílený týden. Letěl jsem přes celou zeměkouli, a pak tam pět dní v kuse proležel.

Už aspoň nemoc ustoupila?
Je to se mnou rozhodně lepší, ale stále se necítím stoprocentně fit. Přesto se už pomalu připravuju na další turnaje, které mě v příštích týdnech čekají.

Pojďme zpátky k Davis Cupu. Sice jste si nakonec v Chile nezahrál, ale Česká republika je v semifinále. Spravilo vám tohle náladu?
Jasně, je to úplně něco jiného než normální turnaje. Těch hrajete za sezonu třeba třicet, takže když se jeden nepovede, hodíte ho za hlavu. V Davis Cupu nejste na kurtu jen sám za sebe, ale za celý tým. Proto ve vás převládne velké zklamání, když neuspějete. Na druhou stranu i radost je na jiné úrovni než obvykle.

Tentokrát to ze strany českého týmu vypadalo jako jasná záležitost…
Oběma týmům chyběly největší opory. Chilany ale ztráta Fernanda Gonzálese poznamenala mnohem víc než nás. Neměli za něj totiž plnohodnotnou náhradu. Byl tam jen Massu, jehož výkonnost stále klesá. A Capdeville? To byla podle mě špatná volba chilského trenéra. Předvedl opravdu tragický výkon.

Za to Češi se s absencí Berdycha a Štěpánka vyrovnali znamenitě. Souhlasíte?
Prostě jsme měli kvalitní náhradu. Nebyl jsem překvapený, že to kluci takovým způsobem zvládli. Ivo Minář se sice na žebříčku ATP pohybuje až někde ve třetí stovce, ale hraje o poznání lepší tenis. A Honza Hájek zase patří k našim nejlepším antukářům.

Češi Chile porazili 4:1. Překvapila vás taková suverenita?
Nikdo dopředu nevěděl, v jaké formě bude Massu. Po pátku ale už bylo jasné, že uspějeme. Klíčový byl hned první duel Iva Mináře, který svého protivníka vyloženě smetl, a dal tak základ našemu vítězství.

Antuka, na které se zápasy v Chile odehrály, byla tématem, o kterém se hodně diskutovalo.
Šlo o pouhou shodu náhod. Nejprve pořádně zapršelo, a pak zase v noci přišla velká zima, která hřiště úplně zničila. Prostě totálně dokonala zkázu. Chilané museli kurt složitě upravovat, díky čemuž byl nakonec rychlejší, než sami chtěli. To nám pomohlo.

Zápasy v Chile jsou známé bouřlivým prostředím. Dalo se s ním vyrovnat?
Kdyby hrál Gonzáles a přijeli Berďa s Radkem, tak nejspíš přijde plný stadion. Takhle chyběly největší hvězdy a lidi zápasy asi moc netáhly. Stejné je to i na klasických turnajích. Fanoušci chodí na jména. Poznáte rozdíl, když hraje Nadal s Federerem, a když na kurt naskočí méně známí tenisté.

Vám stále svítí v kolonce startů za reprezentaci jeden zápas. Pamatujete si na něj?
Bohužel se na něj nedá zapomenout. Hrál jsem debla s Leošem Friedlem proti německému páru (Tommy Haas a Alexander Waske – pozn. red.), dostali jsme 2:3 a nepostoupili dál. Doufám, že se mi tahle vzpomínka co nejdřív podaří vymazat nějakým jiným utkáním v nároďáku.

Myslíte, že máte šanci nastoupit už v tomto ročníku v semifinále proti Srbsku?
Tak tohle zatím vážně neřeším. Záleží na spoustě okolností. Je hlavně na kapitánovi, aby vybral správný výběr. Tedy hráče s nejlepší momentální formou. Budu rád, když za reprezentaci nastoupím, protože je to pro každého tenistu velká pocta.

zdroj:den