Na vývoji motoru, který údajně patří mezi ty nejhlučnější v celém světovém motorsportu, se podílela společnost Supersonic, která je specialistou především na raketové pohony. Jeden z jejích produktů pohání například i nadzvukový britský vůz Bloodhound. To monoposty Superleague Formula sice zvládnou „jenom“ třístovku, ale i to jim stačí k tomu, že v hierarchii stojí hned za formulí jedna.

Každý klub nasazuje do závodu jeden vůz. O pilotovi většinou rozhodují managementy zúčastněných formulových klubů. A protože touha porazit soupeře je veliká, rozhodujícím kritériem nejsou národní zájmy. Za tým Galatasaray Istanbul tak například nestartuje Turek, ale Brit Duncan Tappy – vítěz prestižní Formule Renault, kde před kariérou v F1 závodil i Lewis Hamilton.

Jezdecké pole je tvořeno převážně z formulových specialistů. A to dokonce i těch, kteří závodili nebo se naopak snaží dostat do F1. „Není to skladiště zkrachovalých jezdců. V F1 je ale málo volných míst. Díky tomu, že se tady závodí se špičkovou technikou, udrží se jezdec v potřebném tempu,“ říká Antonio Pizzonia z brazilského klubu Corinthians. Vítěz každého závodu navíc bere prémii v přepočtu tři miliony. Vítězná stáj inkasuje dokonce pět milionů.

  
Po prvních třech závodech, které se minulý víkend odehrály ve francouzském Magny-Cours, je s jednobodovým náskokem před Anderlechtem ve vedení tým Liverpool. Za něj startuje mladý španělský talent Adrian Vallés. Kluby letos ještě čeká pět závodních víkendů, mezi jinými třeba i na formulovém okruhu Monza. Příští rok už chtějí organizátoři připravit devět závodních víkendů.