Zlínský odchovanec Ondřej Čelůstka si angažmá v italském Palermu považuje

Snový rok má za sebou fotbalový obránce Ondřej Čelůstka. Odchovanec zlínské kopané se nejprve loni natrvalo prosadit do tehdy ještě prvoligové sestavy našeho A-týmu, v létě přestoupil do Slavie Praha a letos na jaře již hostoval v italském Palermu. K tomu připočtěme také pevnou pozici v týmu české reprezentační jedenadvacítky a účast na loňském mistrovství světa hráčů do 20 let. A jak se sami dočtete z nadcházejících odpovědí, Ondra si zdatně počíná i na Apeninském poloostrově!

Jak se cítíš v novém klubu a jak rychle sis zvykl na nové spoluhráče, nové prostředí, novou řeč a další novinky?
Cítím se v Palermu dobře. Myslím, že mě kluci v kabině přijali a i mně se moc líbí jejich chování a vystupování nejen na hřišti, ale hlavně mimo něj. S panem De Rossim nemám žádný problém, je to velký profesionál a dokáže tým připravit a motivovat k velkým výkonům. A co se týká života a bydlení tady v Palermu, celkově jsem moc spokojený a italsky už bychom si teď taky docela dobře pokecali.

Jaký byl dosud Tvůj nejsilnější zážitek v novém působišti?
Tady bych určitě zařadil zápasy, jako byly třeba ty na Juventusu Turín, AS Řím nebo domácí střetnutí proti Interu a AC Milán. To byly svátky fotbalu. Mezi mimofotbalové zážitky zase řadím na první místo jízdu na místních komunikacích!

Jak by jsi porovnal tréninky u nás a v Itálii? V čem je největší rozdíl?
Asi celkovým přístupem trenér-hráč, hráč-trenér. Je tu větší svoboda směrem k hráči, ale zároveň absolutní profesionalismus směrem k trenérovi.

Žiješ v Palermu sám? Měl jsi už nějakou návštěvu z domova?
Jsem tady teď sám, moje přítelkyně Dana zůstala v Praze. Věnuje se sportovnímu aerobiku a teď se s holkama chystají na mistrovství Evropy, které se uskuteční začátkem června. Měl jsem tady dvě návštěvy, v únoru přiletěla na dva týdny moje máma s tetou a v březnu taťka s dědou.

Získal jsi už v novém prostředí i nové kamarády?
Za ty tři měsíce, co jsem tady, mám už spoustu kamarádů, s nimiž chodím na večeře. Bydlí tady taky dvě Češky, které se sem provdaly. Žijí tu už asi deset let a obě mají už i malé děti. Jsou to moc příjemné rodiny. V mých těžkých začátcích, kdy jsem neuměl řeč a neznal jsem ani zdejší prostředí, mi hrozně pomohly. Jedna z nich byla pozvaná hned druhý po mém příletu do Palerma na mou tiskovou konferenci jako překladatelka a od té doby mi pomáhá s italštinou. Vážím si toho, že se mi věnuje, protože díky ní konečně mluvím.

Musíš na sobě pracovat i mimo tréninky?
Tady se docela dobře trénuje, takže hodně relaxuji a odpočívám. Jen dvakrát nebo třikrát jsem si byl vyběhnout sám v pozápasovém volnu.

Potkal jsi na hřišti nebo mimo něj nějakého dalšího českého fotbalistu?
Viděl jsem Zdeňu Grygeru, Marka Jankulovského a v Sieně se objevil i Lukáš Jarolím.

Co Tvé další ambice? Jak to vypadá s případným přestupem?
To je zatím v řešení a já bych jen nerad předbíhal. Mým přáním by každopádně bylo zůstat tady v Itálii.

Sleduješ výsledky Zlína? Co na ně říkáš? Jsi s někým z klubu v kontaktu?
Výsledky Zlína samozřejmě sleduji , a když jsem byl v Praze,tak jsem je poctivě sledoval a nejenom ty prvního týmu ale hodně taky výsledky mého bráchy Tomáše, který hraje ve zlínské kategorii U-19. Hodně si voláme, takže o situaci ve zlínském fotbale vím hodně. Z kabiny áčka jsem asi nejvíc v kontaktu s Filipem Novákem. Moc bych přál Zlínu, aby se vrátil zpátky do první ligy a zároveň přeji bráchovi a celé U-19tce, aby kluci zvládli letošní boj o záchranu v nejvyšší soutěži.

V čem je pro Tebe současné angažmá největším přínosem?
Já myslím už jenom to, že ve 20letech působím v italské sérii A, navíc ještě v týmu, který teď hraje tak vysoko. Když si vzpomenu, není to tak dávno, co jsme zachraňovali Zlín v první lize. Ty zápasy mám ještě teď živě v paměti. Moc hezky se mi vzpomíná na tu vítěznou šňůru, co jsme udělali v závěru sezóny, a o to víc mě mrzí, že jsme nakonec spadli. Můj vzestup byl moc rychlý a bylo jen otázkou času, kdy se zastaví. Teď to možná přišlo, ale jen co se týká odehraných minut. Jinak tréninky a přátelské zápasy, co hrajeme v týdnu, mi dávají hrozně moc. Když jsem tady přišel, pohyboval jsem se hrozně, ale teď můžu říct, že se cítím jako obránce mnohem lépe po taktické stránce. Celkově tady nabírám spoustu zkušeností nejen na hřišti, ale i v životě.

Jak na Tebe reagují fanoušci nebo média? Je o Tebe velký zájem, anebo Tě zatím spíš nepoznávají a dávají Ti pokoj?
Palermitani jsou blázni do fotbalu, znají všechny hráče, i ve městě nás poznávají. Vždycky jich čeká minimálně 20 až 30 každý den za hlavní bránou tréninkového centra a chtějí fotky a podpisy. Rozhovory už jsem dal do místních novin asi čtyři. Je to jiná mentalita, protože pro Italy je fotbal číslo 1.

zdroj: den