Brankář Komety Jiří Trvaj

 

„Takový je sportovní život. Člověk má někdy štěstí, jindy ne,“ bez emocí přijal šestatřicetiletý gólman svou roli. A nedávno s klubem o dva roky prodloužil smlouvu.

Uvažoval jste i o jiném angažmá?
Člověk vždycky přemýšlí, co bude dál. Zvlášť po loňské sezoně. Dopadlo to takhle, zůstal jsem v Kometě. Asi týden před koncem dubna jsme se dohodli. Jednání bylo docela rychlé.

Zažil jste psychicky hodně náročnou sezonu?
Určitě nebyla jednoduchá. Hned od začátku jsme měli problémy, točilo se to i na mém postu.

V posledních letech jste byl zvyklý na roli jedničky. V Kometě jste nakonec končil jako dvojka. Bylo těžké se s tím srovnat?
Nejsem afektovaný člověk. Snažím se věci v hlavě v klidu rozebrat. Podívat se na ně soudně. Člověk to ani jinak brát nemůže. Musí se k problému postavit čelem.

Jak reálný byl váš odchod během sezony, mluvilo se o zájmu Slavie?
Nějaké impulzy se objevily, ale nechtěl bych o tom mluvit.

Proč jste nakonec zůstal v Brně?
Dcera jde do školy. A já nejsem ten typ, který by se hnal za změnou prostředí. Rád zůstávám tam, kde jsem nějaký čas pobyl, s lidmi, které znám.

Jak vidíte následující sezonu, budete se zase střídat se Sasu Hovim?
To by byla asi ta lepší varianta. (úsměv). Už mi není dvacet, některé věci člověk vytuší. Moje pozice je taková, jaká je a já budu čekat na šanci. Když přijde, musím být připravený.

Jak jste vůbec bral příchod Hoviho?
V mém případě čísla hovořily hodně špatně. Zažil jsem tu začátek sezony, na kterém jsem se hodně svezl. Pak už bylo prakticky nemožné se vylízat z nějakých nepěkných čísel. Sasu přišel a chytal dobře.

Bral jste to jako nespravedlnost?
Bylo by asi špatné, kdybych se sebral a šel brečet do kouta. Sportovní život je takový. Člověk má někdy štěstí, jindy ne. Loňská sezona se pro mě nevyvinula šťastně. Tak to prostě je.

V závěru se navíc přidaly problémy s vnitřním uchem, které zpočátku vypadaly dost vážně…
Naštěstí se z nich vyklubala banalita. V podstatě šlo jen o nějakou mechanickou poruchu. Asi jsem udělal nějaký špatný pohyb krkem, Ale nakonec to dopadlo docela srandovně, když už mi řekli, co mi je a můžu problémy odstranit banálním cvičením.

Jakým?
Prostě se postavíte a fláknete sebou na zem. Udělal jsem to asi dvakrát a problémy skoro odezněly.

Přípravu jste zahájili dvouhodinovým tréninkem. Byl hned ostrý?
Myslím, že normálně. Hlavně že byl fotbálek. Doufám, že ho budeme hrát častěji. (smích)

Jak vás jako brankáře překvapily gólmanské zákroky Ladislava Lubiny?
Překvapil. Výborně sebou házel. To jsem nečekal. To já jako útočník nedal penaltu. Musím trošku potrénovat.

Jak bude vypadat následující program týmu?
Budeme se hodně pohybovat po Brně. Posilovna, tělocvična, asi čtyři různá stanoviště, každé na jiném místě.

Je to rozdíl oproti jiným týmům?
Je to prakticky stejné jako v loňské sezoně. V jiných klubech tréninky bývaly na jednom místě, ale třeba ve Vítkovicích jsme také občas přecházeli.

Měli jste měsíc volna. Jste ten typ, který nechtěl o hokeji ani slyšet?
K hokeji nebyl důvod. Samozřejmě se podívám na mistrovství světa, nějaký ten zápas už jsem viděl. Věnoval jsem se rodině a takovým záležitostem.

Loni se zdálo, že se příprava vyvíjí podle plánů. Nakonec některým hráčům chyběla fyzická kondice. Dá se letos udělat něco jinak?
To je otázka na každého osobně. Byli jsme na testech, takže trenéři vědí, jak na tom jsme a jak tým připravit.

zdroj.den