ROZHOVOR: Jaromír Jágr před MS
Omluvenky? Nepřísluší mi to hodnotit. Na moje rozhodnutí to nemá vliv, hlásí Jaromír Jágr..
Již několik měsíců se v médiích spekulovalo o tom, kam povedou další kroky nejlepšího českého útočníka poslední dekády. Kromě setrvání v Omsku bylo ve hře i angažmá v zámoří, i Jágrovi služby měl velký zájem Edmonton, hovořilo se i o Pittsburghu a New York Rangers. „Pokud jde o další angažmá, zeptejte se spíše mého agenta,“ usmál se na úvod pondělního setkání s novináři Jágr.
Jeho ruský zástupce Jaroslav Zídek do celé situace poté vnesl světlo. „Jarda druhého května podepsal s Omskem roční smlouvu,“ oznámil. Žádný jiný klub z KHL ve hře nebyl, český křídelník preferoval setrvání v Avangardu. „Líbí se mi tam. A to je pro mě jedna z nejdůležitějších věcí. Co se týče lidí, města, hokejového zázemí. Zvyknul jsem si tam, jak na město, tak na tým,“ vysvětlil Jaromír Jágr.
Národní mužstvo řeší krátce před startem šampionátu problém s omluvenkami hráčů. Se seznamu možných zámořských posil se z různých důvodů omluvili téměř všichni, výjimkou jsou jen brankáři Vokoun s Pavelcem, obránce Rozsíval a útočník Voráček. „Je pro mě těžké o tom mluvit, ani nemám právo se k tomu vyjadřovat. Věřím, že hráči, kteří na turnaj pojedou, udělají pro úspěch maximum,“ říká Jágr.
Od vypadnutí Avangardu z play off uběhly téměř dva měsíce. Jak se teď cítíte?
„Cítil jsem se docela dobře. Minulý týden jsem nastydl, takže z toho mám strach. V posledních dnech jsem toho tolik nedělal. Ale snad to bude dobré, do mistrovství mám ještě týden.“
Jak vnímáte množství omluvenek, které musel přijmout reprezentační kouč Vladimír Růžička?
„Je pro mě těžké o tom mluvit, ani nemám právo se k tomu vyjadřovat. Je to totiž zbytečné, pak by se mohlo řešit, co jsem vlastně řekl a neřekl. Určitě mě to mrzí, je to škoda pro český hokej a především pro jeho fanoušky. Česká republika by určitě měla být reprezentována těmi nejlepšími hokejisty, to se bohužel nestalo. Přesto věřím, že hráči, kteří pojedou, odevzdají maximum a ukáží, že jsou stejně tak dobří.“
Díval jste se na utkání české reprezentaci na víkendových Švédských hrách?
„Neměl jsem možnost sledovat, viděl jsem jen kousky toho nedělního zápasu s Ruskem. Porazit je, to je výborný výsledek. Snad v tom budeme pokračovat i na šampionátu.“
Hodně se mluví o brankářské situaci v národním mužstvu. Jaký máte názor na případnou nominaci Dominika Haška?
„To je další choulostivá otázka. Všichni víme, že sestavu dělá trenér. Ten se rozhodl, jak se rozhodl. Tisíc trenérů, tisíc názorů. Trenér je jeden a ten si tu sestavu dělá sám. Hašan je samozřejmě i v těchto letech vynikající gólman. Kdybyste se mě před sezonou zeptali, řekl bych vám, že bude v Čechách nejlepší. Vrátil se, aby byl nejlepší a to dokázal. Je to trochu paradox. Hráč, který pro start na mistrovství udělal maximum, nakonec nejede. A hráči, kteří jet mohli, nechtějí.“
Nemohlo množství omluvenek vaše rozhodnutí startovat na turnaji ovlivnit?
„Určitě mě ty omluvenky nemohly ovlivnit. Do hlavy těm hráčům nevidím, ani to není důležité. Byl jsem hned rozhodnutý, že pojedu. Bude to pro mě těžké, brzo jsme vypadli v play off, dva měsíce jsem nehrál zápas. Půl měsíce jsem navíc trénoval úplně sám, není jednoduché se do toho přinutit. Doufám, že to dobře dopadne.“
V čem byl největší problém?
„Je těžké přinutit se trénovat v takovém tempu, v jakém se hrají zápasy. Rychlost a přehled ve hře, k tomu člověk potřebuje hrát právě utkání. To mi bude chybět nejvíc, ale snad to bude dobré.“
Povězte, nemrzí vás přece jen trochu, že mužstvo nebude mít takovou kvalitu, jako by mít mohlo?
„Mě to nemrzí. Nemám právo někoho soudit, moje povaha mi to navíc ani nedovoluje. Nikdy jsem toho nebyl zastáncem. Rozhoduji se podle svého pocitu, pokud možnost reprezentovat je a já cítím, že mohu pomoct, kdykoli rád pojedu. Hokej mám rád. Ale třeba se ta situace za pár let změní.“
Jak to myslíte?
„Když jsem byl mladší, tak jsem to tak silně necítil.Věřím, že hráči, kteří teď odmítli reprezentovat, postupem času dospějí k tomu, že to byla hloupost. A příště budou rádi, že mohou v národním mužstvu být.“
Olympijské hry ve Vancouveru se nepodařily, Česká republika skončila už ve čtvrtfinále. Bylo to pro vás hodně frustrující?
„Nevím, jestli bych to nazval frustrací. Opět jsme vypadli ve čtvrtfinále a podle mého názoru jsme v něm měli vůbec nejslabšího soupeře ,kterého jsme mohli mít. A bohužel se nám nepodařilo postoupit dál. Odehráli jsme, co jsme odehráli. Při troše štěstí jsme se mohli dostat dál.“
Novým národním koučem byl zvolen před týdnem Alois Hadamczik. Jak jste tuto informaci přijal?
„Věřím, že ve vedení máme natolik schopné lidi, kteří dobře vědí, co dělají.“
Sledoval jste volbu nového trenéra pozorně?
„Že bych čekal na internetu, kdo bude nový trenér, to určitě ne. Alois Hadamczik byl jeden z mála kandidátů, Pepa Jandač má před podpisem smlouvy s jiným týmem. Trenér je pro tým samozřejmě důležitý, ale nejdůležitější je, aby ti nejlepší hráči jezdili na akce. Nejsme velmoc, nemůžeme si dovolit, aby dvacet našich nejlepší hráčů nepřijelo reprezentovat. Nejsme Kanada ani Rusko, bez nejlepších hráčů nedokážeme uspět. Pokud budeme mít v národním mužstvu ty nejlepší hráče, je skoro jedno, jaký tam bude trenér.“
Jaké cíle může národní mužstvu vzhledem k nepříjemnostem s omluvenkami v Německu mít?
„I když se omluvilo mnoho kvalitních hokejistů, ten cíl by měl být úplně stejný. Udělat play off a pokusit se postoupit mezi nejlepší čtyři týmy. Já věřím, že se to dá. Fanoušci českého hokeje si ale musí zároveň uvědomit, že to bude mnohem těžší, než v minulosti.“
Sledujete play off v zámořské NHL?
„Díval jsem se na sedmý zápas Washingtonu s Montrealem. Bylo to pro mě složité, Pleky je můj kamarád a přál jsem mu, aby postoupil. Ale chtěl jsem, aby nám pomohl na mistrovství světa. Je to srdcař, určitě by přijel. Jinak zápasy v play off jsou dost vyrovnané.“
Nemrzí vás někdy, že o slavný Stanley Cup nemůžete hrát?
„To není vůbec důležité, jestli bych o Stanley Cup chtěl hrát. Prostě o něj nehraji.“
Jaký jste měl v posledních týdnech program?
„Budou to skoro dva měsíce, co jsme vypadli. To je dost dlouhá doba, dostali jsme na dva týdny volno. Pak nás nechali trénovat společně. Měli jsme nového trenéra, který u mužstva začal před začátkem play off. Takže ty tréninky měly význam, většina hráčů tam totiž zůstane i v dalším roce. Trénovali jsme proto normálně, dvakrát denně. Skoro by se dalo říct, že se trénovalo více než v minulé sezoně. Bylo to náročné.“
A jak dlouho jste na led chodil sám?
„Vycházelo to na poslední dva týdny. Sám jsem však trénoval jen týden, pak jsem onemocněl. Do té doby jsem se cítil docela dobře. Jak na tom doopravdy jsme ale pořádně poznám až při zápase. Na ledě jsem nebyl teď pět dní.“
Kdy máte v plánu jít poprvé na led?
„Teď už je mi výrazně lépe, než před pár dny. V úterý půjdu normálně na trénink s mužstvem.“
K mužstvu před play off přišel finský trenér Summanen. Byly v něčem jeho tréninky jiné?
„Jiné to bylo určitě, v pozitivním slova smyslu. Jsem rád, že jsem tam zůstal a mohl jsem se těch tréninku zúčastnit. Dá mi to hrozně moc, i do příštích let. Je to klasická finská škola, hráči cvičí především s vlastní váhou, nepracují tolik s činkami. Pokud jde o komunikaci, mluvili jsme spolu výhradně anglicky.“
Schumanena provází pověst bouřliváka. Měl jste už možnost se o tom přesvědčit?
„Zvykl jsem si, že co se povídá, je třeba vydělit pěti a pak ještě dvakrát. Ale každý trenér má svoje historky a hráči si to vždycky přibarví, když to říkají někomu jinému. Je na něm vidět, že to dělá na vysoké úrovni, baví ho to. Má spoustu energie, dokáže strhnout celý tým.“
V Omsku budete působit i další sezonu. Co rozhodlo o prodloužení kontraktu?
„Nechci se opakovat, prostě se mi tam líbí. A to je pro mě jedna z nejdůležitějších věcí. Co se týče lidí, města, hokejového zázemí. Zvyknul jsem si tam, jak na město, tak na tým. To bylo nejdůležitější. Samozřejmě jsou i další věcí, které s tím přicházejí, ale člověk se musí někde uskromnit, to se nedá nic dělat.“
Kolik hráčů ze současného národního mužstva osobně znáte?
„Abych pravdu řekl, ani přesně nevím, kdo v tom týmu je. Sice jsem viděl část zápasu s Ruskem, ale tamní komentátoři ty jména moc neříkají. Vždycky mluví o něčem jiném, než o daném zápase. V týmu spousta nováčků i hráči, se kterými jsem hrál. Podstatné je, že mají chuť do hry.“
Uvažoval jste kromě Omsku i jiné varianty pro další ročník?
„Číslo jedna pro mě byl jednoznačně Omsk. Pokud by to nevyšlo, rozhodoval bych se úplně jinak. Ale nechtěl jsem něco vyjednávat z jedné nebo druhé strany, abych se pak musel rozhodovat, jakým směrem se dám. Jsem radši, když je jenom jedna nabídka. Někdy je to lepší.“
Láká vás stále návrat do NHL?
„Musíme počkat na příští rok. Bude mi 39 let, nevěřím tomu, že bude tolik mužstev, která mě budou chtít mít v týmu. Musíme být realisté. Ale co jsem viděl tréninky a ten směr, kterým chce jít finský kouč, budu po tom roce znovu lepší hráč. Pokud nepřijdou nějaké zdravotní komplikace. Pak bude záležet, jak se rozhodnu. A taky kdo o mě bude stát.“
Není vám trochu líto, že jste se zámořím nestihl pořádně rozloučit?
„Nechci někoho urazit. Ale tyhle věci pro mě nejsou tak důležité. Chci být šťastný v mužstvu, kde hraji. A hlavně se nám musí dařit. Nejsem první ani poslední, komu se to stalo. Samozřejmě, rozloučení by bylo hezké, ale obejdu se i bez toho.“
Napomohl prodloužení smlouvy s Omskem i fakt, že se vám zatím nepodařilo s mužstvem v Kontinentální lize uspět?
„S nějakým cílem jsem tam odcházel a dosud jsem ho nesplnil. Samozřejmě je lepší, když se vyhrává. Naše letošní play off, bych nazval jediným slovem – ostuda. Nebylo to o tom, že bychom hráli špatně, ale Nižněkamsk nás přejel. Neměli jsme vůbec šanci. Přišlo mi, že jsme hráli proti kanadského národnímu týmu. Nebyl jsem ani tak zklamaný, že jsme vypadli. Spíše jsem byl překvapený, jak dobře soupeř hrál.“
Při jednání asi sehrál důležitou roli i gubernátor Poležajev, se kterým máte výborné vztahy.
„Určitě. Gubernátor je nejdůležitější člověk našeho klubu, víceméně rozhoduje o všem. Bez jeho podpory bych v Omsku určitě nebyl ani teď, ani předtím.“
Sám jste v minulosti říkal, že nechcete být hráčem, na kterém bude národní mužstvo stát. Vzhledem k množství omluvenek se však do této role vracíte. Vnímáte to tak?
„Nikdy už to nebude tam, kde to bylo. Ani já sám už od sebe moc neočekávám, nevytvářím na sebe tlak. Ve svých letech už mohu jen překvapit, co si budeme namlouvat. Rád budu u týmu, který bude bojovat a snažit se udělat co nejlepší výsledek, aby na nás byli fanoušci pyšní.“
Může mužstvu pomoci, že se toho od něj na letošním šampionátu příliš neočekává?
„Nejdůležitější turnaj, kde od nás nikdo nic nečekal, bylo Nagano. Byl to první velký podnik po ostudě ve Světovém poháru v roce 1996, ta mužstva byla praktický stejná. Pro výsledek je určitě lepší, když od nás nikdo nic neočekává. Ale každý hráč tam jede hlavně s tím, aby udělal co nejlepší výsledek.“
zdroj: hok