Lendl: Mám nejlepší formu za posledních šestnáct let

Šestnáct let pořádně netrénoval. „Jen jsem namazával dcerám, ale to za hraní nepovažuju,“ říká jeden z nejslavnějších tenistů historie Ivan Lendl, který do Česka přijel jako host pořadatelů prostějovského challengeru.

Bývalý tenista Ivan Lendl hrál golf ve Slavkově u Brna.

 

Padesátiletý vítěz osmi grandslamů má teď novou motivaci. Listopadovou exhibici v Ostravě proti Björnu Borgovi. „Budu trénovat jednou za dva dny. V Ostravě jsem třicet let nehrál, určitě přijde nervozita,“ přiznává legendární Čechoameričan, který pečlivě sleduje French Open a chválí Tomáše Berdycha. „Hodně se zlepšil,“ přitakává. Lendl také propadl golfové vášni, a po třech letech znovu otestoval greeny ve Slavkově u Brna.

Jste teď lepší tenista nebo golfista?
To nevím. Nikdy jsem nehrál tenis proti svému golfu. To by byl zajímavý zápas. Já nad tím nepřemýšlím. Oba sporty dělám rád, a je jen málo věcí, před kterými bych svůj tenis nebo golf odložil. Třeba horská etapa Tour de France by byla jedna z nich. Viděl bych ji přímo a ne z televizního přenosu.

Ve Francii právě vrcholí Roland Garros, sledujete je?
Ano, ale nerad hodnotím něco v průběhu. Je chyba hodnotit, když turnaj ještě neskončil. Jaké jsou naděje? Velkým favoritem je pořád Nadal, ať hraje s kýmkoli. Samozřejmě ho může někdo překvapit.

Co říkáte na tažení Tomáše Berdycha, kam byste ho zasadil?
Zaprvé, vezmu to zezadu. Nebudu ho zařazovat nikam. Na to jsou počítače a tenisový komputer je docela dobrej. Kam spadne, tam bude, a tam patří. To si zaslouží. To je spravedlivé. A jaký byl začátek otázky? Už mně je padesát, pardon.

Co na něj říkáte?
Tomáš se hodně zlepšil v posledních šesti, možná dvanácti měsících. Hlavně pohybově. Tím, že se vyspěl pohybově, se zlepšil úderově. A také mentálně. Protože je strašně těžké držet výměnu, když vím, že ten druhý mě potom utluče. Že se tam nohama nedostanu, nebo se unavím fyzicky, že v Paříži nevydržím čtyři sety. Potom je to strašně složité. Musím riskovat a z toho plynou chyby. Tomáš však zapracoval na své největší slabině.

Právě v Paříži jste vyhrál první grandslam. V roce 1984 v památném finále, na které váš soupeř John McEnroe vzpomíná dost nerad…
To je dobře, ať si to pamatuje.

Jak moc taková výhra změní kariéru a celý život?
Nevím, jestli na to můžu odpovědět krátce.

Nevadí, povídejte…
Samozřejmě šlo o důležitý zápas, první titul bývá vždy výjimečný. Ale z mého pohledu tomu lidi přikládají moc velký důraz. Nechci, aby to vyznělo arogantně, ale věřil jsem tehdy a věřím i teď, že i kdybych ten zápas prohrál, i tak bych zvítězil v dalších grandslamech. Podle mě to byl mnohem důležitější zápas pro Johna než pro mě, protože jemu se pak vyhrát nikdy nepodařilo. Nechci říct, že ho utkání zničilo, ale kariéru mu ovlivnilo negativně.

Vyhrával jste hodně, nakonec jste posbíral osm grandslamových titulů.
To nebyla shoda náhod. Podle mě je tenista v nejlepším věku mezi 25 a 28 lety. Má zkušenosti, umí se vyrovnat s tlakem a je, nebo já byl, v nejlepší fyzické kondici. A jestli mě výhra nad McEnroem nastartovala? Neumím odpovědět. Já jsem si vždycky bral ze všeho to pozitivní. Když jsem vyhrál, chtěl jsem jet dál, a když jsem prohrál? Hledal jsem, co vylepšit.

Nějak podobně jste přemýšlel i o prvním prohraném finále v Paříži v roce 1981?
To bylo trochu jinak. Když jsem si po turnaji sedl, bral jsem finále jako velký úspěch. Porazil jsem Klerka, který nevyužil mečbol, a on byl tehdy lepší než já na antuce. Měl o hodně lepší bilanci. A Borg? Ten tehdy na antuce suverénně vládl.

Právě s Borgem se v listopadu utkáte na exhibici v Ostravě. Podle ohlasu to zatím vypadá, že o ni bude obrovský zájem. Možná by se vyprodaly lístky i na fotbalový stadion…
Kdyby byl zájem, mohli bychom to přehodnotit a přeložit na stadion. Ale v listopadu bude asi potřeba svetr. (smích).

Jak se na ni těšíte?
Když pořadatelé ohlásili ten zápas, říkali, že se Borg utká s nějakým Američanem. Tak jsem se ozval, že bych chtěl být v uvozovkách ten Američan (úsměv). Moc se na ten zápas těším. Určitě budu nervózní, v Ostravě jsem nehrál třicet let. Chci se co nejlépe připravit. Budu trénovat každý druhý den.

Takže jste zase v dobré kondici?
Jsem v nejlepší formě za posledních šestnáct let. Čtrnáct let jsem vůbec nehrál. Čím víc trénuju, tím se můj tenis lepší. Do exhibice zbývá ještě pět měsíců. Za 150 dní se snad 60krát 70krát dostanu na kurt a bude to ještě lepší.

Míval jste problémy s bolestí zad. Ty už pominuly?
Záda mě opravdu bolívala hodně. Díval jsem se třeba v televizi na hokej, po třetině jsem chtěl vstát a šlo to hodně těžko. Teď je to mnohem lepší. Já s tím nedokázal udělat nic, to doktoři. Měl jsem problémy s ploténkami i se sousedními klouby. Nevím, jestli budou doktoři souhlasit, ale nakonec mi pomohly injekce. Šel jsem na jednu, za týden na další a od té doby se stav zad pořád zlepšuje.

A můžete teď být se svým tenisem spokojený?
Já s ním nebyl spokojený nikdy. Doufám, že to jako odpověď stačí. Přál bych si, aby byl lepší. Na druhou stranu kdyby mě před pěti nebo šesti lety někdo řekl, že budu v padesáti hrát tenis, bude mě bavit, míček trošku poletí, byl bych rád. Ale je fakt, že mně tenis dělá radost, což je v tomhle věku hlavní. Každopádně jsem perfekcionista, takže mě chyby štvou.

Jak dlouho jste nedržel raketu?
Nejdřív upřesním, co to je nedržel raketu. Já jsem čtrnáct let nehrál, přestože raketu jsem držel, dokud se moje děti pohybovaly na kurtech. To za svoje hraní nepočítám. A první pocity? Špatné. Byl jsem dost dřevák ze začátku. Trvalo mě to asi šest měsíců, kdy jsem hrál dvakrát až třikrát týdně, než balon začal lítat, jak by měl. Tedy aspoň lítal tím směrem. O rychlosti a topspinu nemohla být vůbec řeč.

Přesto jste kondici vylepšil. Jak?
Změnil jsem stravu. Hodně zeleniny a masa, což mi pomohlo, a změnil jsem trénink. A místo jízdy na kole jsem začal jezdit na kolečkových bruslích. Proto mám taky dobitá kolena. Jsem nešikovný, padám a nechci padat na zápěstí, tak to odnáší kolena.

Viděl jsem exhibice starších hráčů, i ty vaše, a je to nebe a dudy. Co můžeme čekat od vás?
Hlavičky určitě ne. Já vím, že mnohem těžší je hrát před lidmi zápas než trénink. Čili je třeba odehrát pět takových zápasů, než se dá očekávat v zápase takový výkon, jaký lze předvést v tréninku.

Tady ve Slavkově ale dáváte přednost golfu. Co pro vás znamená?
Marek Eben se mě ptal, jak jsem přežil padesátku, a já odvětil, že jsem se na ni těšil. Jednak jsem věděl, že budu hrát tenis, že mě to bude bavit. A od padesáti let nahoru jsou v golfu veteráni. Mám v plánu, že budu hrát na severovýchodním pobřeží Ameriky, kde je v jednotlivých státech asi třináct mistrovství veteránů.

Na kolik z nich se chystáte?
Na čtyři až pět. A moc se těším. Je rozdíl hrát z odpališť které mají 6900 metrů a z jiných, které mají 5900 metrů. Z nějakého neznámého důvodu se mi líp hraje z těch kratších. (smích)

Právě tady ve Slavkově jsme před třemi lety diskutovali o Federerovi. Měl před finále French Open. Tvrdil jste, že pokud vyhraje, bude největším hráčem historie. Nakonec se mu to povedlo až o dva roky později. Stal se tedy nejlepším?
Stal, ale o malinký kousíček. Od té doby jsem názor trošku přehodnotil. Rozdělil bych tenisovou historii do dvou etap. Na amatérský tenis do Wimbledonu 1968 a na profesionální od té doby doteď. Rod Laver vyhrál Grandslam v letech 1962 a 1969 a určitě je nejlepším hráčem do roku 68. Od té doby je to Roger.

Je to asi těžké srovnávat.
Když dříve amatéři přešli k profesionálům, nemohli hrát grandslamové turnaje. Laver by možná nevyhrál Grand Slam v roce 1962, ale zase by měl asi mnohem víc grandslamových vítězství. Mohli bychom polemizovat až do smrti, ale nikdy to nevyřešíme. Kdyby Roger ovládl všechny čtyři grandslamy v jednom roce, otázka by se zodpověděla sama. Přesto je potřeba před nimi oběma smeknout klobouk.

Pojďme k vašemu programu. Čeká vás exhibiční zápas proti Jiřímu Novákovi. Bude vás šetřit?
Nebavil jsem se s ním o tom, ale musím ho porazit tady na golfu, protože on mě porazí v tenise… Takže aby to bylo vyrovnané. (smích) Jirka Novák je patnáct let mladší, hraje různé ligy. Musím na něho nějak vyzrát.

Když jste ve čtvrtek přicestoval do Prostějova, narazil jste i na trofej pro daviscupové vítěze. Viděl jste ji Cup poprvé od vítězství v roce 1980?
Viděl jsem ji hodněkrát, pořádáme s mým obchodním partnerem v Madison Square Garden každý rok tenisový den v Americe, vloni nebo předloni jsme tam pohár měli. Úplně mimořádné to nebylo, ale je vždycky fajn se na něj podívat.

Co říkáte na český daviscupový tým, může salátovou místu vyhrát?
Už loni před finále, když jsem viděl los, jsem řekl, že v následujícím roce bude šance vyšší. Vyhrát ve Španělsku bylo nereálné. Letošní los klukům nahrál. Samozřejmě Radkova nemoc znamená čáru přes rozpočet, s níž nikdo nepočítal. Ale s trochou štěstí… Kdyby kluci postoupili, a pak se hráli doma. Domácí finále se Španělskem je něco úplně jiného než u nich na antuce. Myslím si, že šance je, pokud oba kluci budou v pořádku. Berdych je mnohem lepší hráč, než ukázal ve Španělsku ve finále. Fyzicky i psychicky. Nevím, jak velká šance je. Ale je.

PROFIL:

IVAN LENDL

nejslavnější hráč české tenisové historie

Narozen: 7. března 1960 v Ostravě
Světová jednička: poprvé 28. února 1983, celkem 270 týdnů (3. v historickém pořadí za Petem Samprasem a Rogerem Federerem)
Největší úspěchy: 8 grandslamových titulů (3× Australian Open – 1985, 1986, 1987, 3× French Open – 1984, 1986, 1987, 2× Australian Open – 1989, 1990), zahrál si 19 grandslamových finále; nikdy nevyhrál Wimbledon
Rodina: ženatý (manželka Samantha), 5 dcer (Marika, Isabelle, Caroline, Daniela a Nikola)
Zajímavosti: sbírá díla českého malíře Alfonse Muchy; v 80. letech byl menšinovým vlastníkem hokejového klubu NHL Hartford Whalers; v roce 2007 založil soukromou golfovou akademii, chce také založit tenisovou akademii.

zdroj:denik