Pět let majitele Zemka 

v

1. FC SLOVÁCKO 

/ROZHOVOR/ - Nejdůležitější muž fotbalu v Uherském Hradišti a jediný majitel klubu Zdeněk Zemek ochotně popsal všechny svoje kroky a cíle během uplynulých pěti let.

Pane Zemku, proč jste před pěti lety koupil zadlužený fotbalový klub 1. FC Slovácko?

Oslovil mě pan Ivo Valenta s tím, že o Slovácko jsou tři další zájemci. Tím pádem by fotbal v Uherském Hradišti podporovaly čtyři skupiny. Sám pan Valenta chtěl klub podporovat jenom sponzorsky, nechtěl být spoluvlastníkem. V závěru roku 2006 jsme vedli jednání, která pokračovala v první půlce roku 2007. Nakonec dva zájemci o klub odstoupili a zůstal jsem v tom já a pan Valenta. Počátkem června jsem koupil sto procent akcií společnosti FC Slovácko a stal se jediným majitelem.

Můžete prozradit, kteří další dva potenciální zájemci chtěli vstoupit do Slovácka?

Jednal jsem s panem Zlámalem z Kroměříže, čtvrtý zájemce se za dobu mé účasti žádného jednání nezúčastnil. Pan Zlámal podmiňoval svůj vstup do Slovácka tím, že bude dostávat zakázky z regionu a města Uherské Hradiště. Nám bylo jasné, že to není ta správná cesta.

Co jste považoval za nejdůležitější krok po koupi klubu?

Naprosto okamžitý a jednoznačný úkol byla ekonomická stabilizace Slovácka. Tady bylo osmdesát milionů dluhů a naše priorita byla je vyřešit. Pokud nevyřešíte dluhy, tak nemůžete řešit rozvoj fotbalu ani akademie, to prostě nejde. Proto do klubu přišla paní Mrázková, která dělala ekonomickou ředitelku, a její základní poslání bylo řešit finance.

Jaká byla přesně role paní Mrázkové?

Já jsem zajišťoval peníze a její úloha byla s nimi řádně hospodařit. Nedopustit, aby se peníze ztrácely v nějakých nepřehledných a nezodpovědných přestupech. Její úloha byla asi taková: tady máš peníze a šetrně s nimi hospodař.

Pojďme ke sportovní stránce. Po podzimu vedlo Slovácko druhou ligu a vedení přesto odvolalo trenéra Pavla Maluru. Byl to podle vás s odstupem času správný krok?

V daný čas, kdy jsem byl přesvědčován vedením, že je potřeba Maluru vyměnit, jsem s jeho odchodem nesouhlasil. S odstupem času musím přiznat, že to bylo správné rozhodnutí. Možná bychom se s Malurou do první ligy dostali, ale následně by určitě následoval sestup. Jeho nároky byly hodně extrémní, ve stylu musíme koupit takového nebo jiného fotbalistu.

Mužstvo převzal trenér Kalvoda, kterého v závěru soutěže vystřídal Jiří Dekař. Slovácko mělo velkou šanci na návrat do ligy, ale v závěru soutěže prohrálo doma s Příbramí. Bylo to tehdy pro vás velké zklamání?

Pokud sestoupíte, tak máte cíl se do ligy co nejdříve vrátit. My jsme to vnímali stejně, ale na druhé straně jsme věděli, že to nebude vůbec jednoduché. Cíl byl pokusit se dostat do ligy, ale nebylo to tak, že návrat byl v plánu okamžitě. Vím, že na zápas proti Příbrami se tajně připravovaly oslavy postupu, ale já jsem to nijak nevnímal. Věděl jsem, že naše mužstvo není vyzrálé na první ligu. Pokud bychom postoupili, tak si myslím, že příští rok by následoval sestup. Základ klubu je stabilizace mládeže. Slovácko není mužstvo, které bude nakupovat hráče ze světa, chceme hrát ligu převážně s vlastními odchovanci.

V další sezoně přišel k mužstvu slovenský trenér Jurkemik, ale vůbec se mu nedařilo a po podzimu dokonce hrozil boj o záchranu v druhé lize. Proč podle vás neuspěl?

O Jurkemikovi jsme měli dobré reference, byl známý i svým relativně náročným přístupem. Do mužstva ale nesedl, neměl výsledky, a tak nezbylo nic jiného, než se s ním rozejít. Dodneška, když nad tím přemýšlím, tak možná, že kdyby dostal ještě pár zápasů šanci, mohl se chytit... Těžko říct.

Vy jste v té době vstoupil do představenstva klubu. Byla to nutnost?

Bylo to nutné z toho pohledu, že do klubu dávám desítky milionů korun. Je potřeba mít nad toky peněz určitou kontrolu. V té době přišel do klubu také Vladimír Krejčí. Fotbal nešlo dělat jenom s nadšením. Bylo jasné, že potřebujeme člověka, který se ve fotbalovém prostředí umí pohybovat a dokonale ho zná. Což pan Krejčí splňoval a řekněme, že pan Pojezný se vedle něho dobře zaučoval. Dneska víme, že ta cesta byla správná.

Pro fanoušky Slovácka byla ve druhém roce pohlazením po matných výkonech cesta národním pohárem. Mužstvo se probojovalo až do finále, ve kterém podlehlo 0:1 Teplicím. Jak vzpomínáte na finálový zápas? Byl jste hráče před zápasem povzbudit osobně?

Nechodím přehnaně do kabiny, abych ovlivňoval hráče. Dvakrát třikrát do roka se s nimi sejdu, abychom prodiskutovali nějaké věci. Do kabiny chodím jenom výjimečně, už si ani nevzpomínám, jestli jsem tam byl před finále. Na zápase jsem byl osobně a tehdy jsme si dělali iluze, že bychom mohli na Slovácku vidět atraktivního soupeře v pohárové Evropě. Doufám, že se nám to v budoucnu ještě podaří.

Na veřejnosti se také začaly objevovat spekulace o spojení Slovácka se Zlínem. Uvažovali jste o propojení obou klubů?

Je pravda, že jsme se Zlínem jednali. Vedla se diskuze o užší spolupráci, která se dala chápat z různých úhlů pohledu. Počínaje spojením obou klubů či jen vzájemnou spoluprací. Vzhledem k tomu, že fotbalové stanovy neumožňují, aby měl jeden vlastník dva fotbalové kluby, hledali jsme řešení. Moje představa byla taková, abychom vytvořili v Hradišti a ve Zlíně dvě silné mládežnické základny. Na Slovácku by se hrála první liga, ve Zlíně druhá a ve vzájemné spolupráci přes mládež budujme silný klub. Tehdy jsme se nedohodli a v médiích šly kolem toho ne úplně přesnéinformace.

Říkáte, že stanovy neumožňují, aby měl jeden majitel dva kluby. Chtěl jste v té době vstoupit také do zlínského fotbalu?

Šlo o to najít nějaké řešení. Jedno z nich bylo oba kluby spojit a vytvořit jeden větší regionální klub, ve kterém by áčko hrálo první ligu a béčko druhou ligu.

Ke spojení se Zlínem nedošlo, ale prvoligovou licenci jste koupili od Čáslavi. Mužstvo přitom skončilo ve druhé lize až na desátém místě. Nenapadlo vás, že na první ligu nebude stačit?

Takové myšlenky mě napadaly. Na druhou stranu, když se dostalo přes čtyři ligové mančafty do finále poháru... To byl vlastně ten hlavní impuls pro odkup ligy. Tehdy jsem tvrdil, že pokud se dohodneme s Čáslaví, tak se pokusíme licenci odkoupit. Nakonec jsme řešení našli a licenci koupili.

A v prvním ligovém ročníku jste se zachraňovali...

Skončili jsme čtrnáctí a o rok později dvanáctí. Po prvním roce jsme si řekli, že do ligy patříme. Další sezonu jsme šli zase o dvě místa výš. Vždycky jsme si při rozebírání sezony říkali, že tento zápas jsme mohli vyhrát a byli bychom o dvě tři místa výš, ale to říkají všichni. V té době už se začali zapojovat naši odchovanci, a to bylo nejpozitivnější. V posledním roce jsme skončili na pěkném sedmém místě. Udržet střed tabulky a být kolem sedmého devátého místa, to je náš cíl pro další ročník.

Pane Zemku, na závěr se vás ještě zeptám jak dlouho vás ještě bude bavit dávat do Slovácka ty desítky milionů korun?

Jak bych to řekl...(směje se). Dokud budou moje firmy vydělávat a bude z čeho dávat. Jde o to, aby moje firmy na fotbal vydělaly. Holt si nekoupím letadlo ani jachtu a budu poslouchat, jak tady na mě na stadionu občas někdo nadává. To mě vždycky dojme, když pár fanoušků vykřikuje, že jsem prodal zápas. Nikdy jsem zápas neprodal ani nekoupil. Nechci tyto praktiky podporovat a říkám to také mým lidem. Nikdo za mnou ani nepřijde, že by se mělo nějak zapracovat. Určitě bych nikdy v životě neudělal nic v zákulisí, aby se výsledek zmanipuloval. Hrajte a zapracujte na hřišti.

1. FC Slovácko 1. liga 2011/2012

Konečné umístění: 7. místo

Celková bilance: 30 zápasů 12 5 13, skóre 29:32, 41 bodů

Domácí statistika: 15 zápasů 7 1 7, skóre 16:20, 19 bodů

Venkovní statistika: 15 zápasů 5 4 6, skóre 13:12, 12 bodů

Nejvíc branek za Slovácko: 9 Došek

Čistá konta: 12 (7x Filipko, 4x Melichárek, 1x Heča)

Trenér: Miroslav Soukup 1.-30. kolo

Největší návštěva na Slovácku: 7 638 14. srpna 2011 (Slovácko Sparta Praha 0:2)

Průměrná návštěvnost doma: 5 241, celkem přišlo 78 629 diváků

Největší návštěva venku: 9 086 8. dubna 2012 (Viktoria Plzeň Slovácko 1:0)

Průměrná návštěvnost venku: 4 170, celkem přišlo 62 556 diváků

Nejvyšší výhra: 4:0 nad 1. FK Příbram (venku)

Nejvyšší prohra: 0:3 s Hradcem Králové (doma)

ZAJÍMAVOSTI SOUTĚŽNÍHO ROČNÍKU

Vprůběhu soutěže Slovácko nasadilo celkem tři brankáře. Nejvíce zápasů odchytal Miroslav Filipko (20), a to v prvních dvaceti kolech. Po zápase s Bohemians 1905 dostal příležitost na pět duelů Milan Heča, kterého po Hradci vystřídal Dušan Melichárek, jenž odchytal posledních pět kol.

Slovácko zahrávalo čtyři pokutové kopy. Ke třem se postavil Libor Došek a dvakrát byl úspěšný. Nedal v Příbrami. Čtvrtou penaltu v dresu Slovácka zahrával Volešák v Teplicích a byl úspěšný.

Nejdelší sérii bez výhry mělo Slovácko v úvodních čtyřech duelech sezony, kdy třikrát prohrálo a jednou remizovalo. Hned v následujících kolech si vylepšilo reputaci a v šesti zápasech neprohrálo (bilance 4 2 0, 7:2).

Na půdě soupeře dokázalo Slovácko získat neuvěřitelných 19 bodů, což je nový klubový rekord. Navíc mělo aktivní brankovou bilanci 13:12. Naopak doma vyhráli modrobílí jen sedm utkání.

Závěrečnou výhrou 4:0 na stadionu v Příbrami vylepšilo Slovácko svou rekordní bilanci. Bylo to nejvyšší vítězství na půdě soupeře od založení klubu v roce 2000.

Sezona 2011/12

CO SE POVEDLO:

nejlepší umístění za dobu nového majitele Zdeňka Zemka a druhé nejlepší v historii klubu

historicky nejvíc odchovanců patnáct nastoupilo v ligovém dresu Slovácka

rekordní zisk 19 bodů na hřištích soupeřů

CO SE NEPOVEDLO:

sedm proher na domácím hřišti

vypadnutí v poháru s tápajícím Baníkem Ostrava

Slovácko čtyřikrát inkasovalo v posledních sekundách hry

Zdeněk Zemek o:

...bývalém majiteli Slovácka Janu Řezníkovi

Požádal mě o pomoc už před panem Valentou, ale bylo jasné, že při zadluženosti klubu by peníze nešly na splátky, ale někde by se ztratily. Myslím si, že pan Řezník byl dosti bezradný ze situace, do které se jako majitel dostal. Koupil si klub na tříletý dluh a myslel si, že získá peníze z prodeje hráčů a ještě mu nějaké zůstanou. Od té doby jsem ho neviděl, nechybí mi, ani ho nijak nepotřebuji.

...svém vztahu k fotbalu

Chodil jsem na fotbal běžně, ne úplně pravidelně, to nechodím ani dnes. Můj čas je limitovaný a zápasy se překrývají se spoustou jiných povinností. Před lety jsem jezdíval na ligové zápasy do Brna, Trenčína, takže fotbalem žiji a prožívám ho neustále. Ve Vlčnově jsem hrával aktivně až do dorostu. Osobně jsem byl u všech zápasů české reprezentace na právě probíhajícím evropském šampionátu. Viděl jsem na vlastní oči vrcholný zápas brazilské ligy na slavném stadionu Maracaná nebo zápas fotbalistů Plzně v Barceloně.

...penězích

Do Slovácka jsem vstoupil v nejlepší ekonomické situaci mých firem. Rok 2007 byl z hlediska ekonomiky pro nás vrcholový, vnímal jsem to tak, že člověk musí společnosti i něco vracet. Nejde jenom o to hromadit zisky a nechávat si je pro sebe. Každý podnikatel by se měl na svoje podnikání dívat ze širšího hlediska. Já se na to dívám tak, že část těch peněz, které do fotbalu dávám, je i služba mládeži. Slovácko není jenom liga, ale i těch pět stovek dětí a mládeže, které máme ve fotbalové akademii.

...fotbalové akademii

Já razím zásadu pojďme na to přes akademii a postupně. Vychovejme si naše vlastní hráče. Nechci, abychom každou sezonu nakoupili sedm nových fotbalistů a dalších sedm odešlo. To není stabilizace mužstva. Navenek to možná působí, že se něco pozitivního v klubu děje, ale tak to není. Budu raději, když budeme mít nejlepší akademii v republice než nejlepší ligové áčko. Jestli vychovává Barcelona dvanáctileté kluky, tak v čem je ten španělský kluk lepší než ten ze Slovácka? V ničem. Je to jenom o náročnosti a přístupu trenérů.

...dalších sponzorech klubu

To je něco, co se nám pět let nedaří podle našich představ. Fotbal na Slovácku by mělo podporovat daleko více sponzorů a firem. My jsme je zatím nedokázali do fotbalu přitáhnout. Mluvím o desítkách drobných živnostníků a řemeslníků, po kterých nežádáme žádné horentní sumy, ale přispívali by částkou pár tisíc korun. Oslovovali jsme i velké firmy jako je Hamé nebo Zbrojovka v Uherském Brodě. Mnozí to pojali tak, jako by ty peníze měli dávat mně osobně, ještě s dovětkem, že on má dost a přece do něj nebudeme cpát. To se člověk bokem dozví. Nechápou, že ty peníze nejdou mně, ale těm stovkám kluků, které máme v akademii.

Autor: Stanislav Dufka - denik.cz