„Už je to dlouho, ale na podobné okamžiky se nezapomíná. Mohl jsem hrát extraligu pravidelně několik sezon, byl jsem u historického úspěchu Zlína. Moc rád na to vzpomínám, bylo to pro mě něco neskutečného vyhrát doma titul,“ vyznává se Mokrejš.

Nyní bude brzy 33letý forvard hrát pro radost v Brumově, týmu zlínského krajského přeboru. „Nikam jsem už nechtěl jít. Po odchodu ze slovenského Martina jsem už v podstatě nic dalšího nehledal. Je to můj konec aktivní kariéry. Probral jsem to s manželkou, ale konečné rozhodnutí bylo na mně,“ líčí uzavření jedné životní kapitoly.

Přitom nezastírá, že zájem byl nejen z druholigového Vsetína, kde vloni válel, ale i z dalších regionálních klubů. „Už jsem se ale nějak rozhodl a chci zkusit zase něco jiného,“ přiznává „Moky“, jenž se v Brumově potkal například s někdejším extraligovým obráncem Patrikem Lužou.

Kromě ještě aktivního působení bude na Valašsku trénovat i hokejovou mládež. „Je tam hokejová akademie a vize do budoucna. Mají zázemí na výborné úrovni, kompletně vybavenou školu a tělocvičnu. Vidím tam perspektivu a lidé mají chuť pracovat. Spíš jde o pomoc, protože je tam zkušený šéftrenér Josef Zavadil. Hrál jsem hokej dlouho a můžu zase předat zkušenosti mladším,“ vysvětluje svůj postoj.

„Navíc mám ještě rozjednané něco jiné, ale zatím to nemám dotažené do konce. Brumov není jediná věc, které se budu věnovat. Budu mít dvě práce,“ přibližuje Petr Mokrejš.

Ze Zlína po skončení uplynulé sezony zamířil do slovenského Martina, kde začal i letošní hokejový ročník a odehrál 12 zápasů s bilancí 2 asistencí. „Měsíc před začátkem extraligy a začátek byl slušný. Jenže pak se přestalo dařit mně osobně i mančaftu a dohodli jsme se na ukončení smlouvy. Chtěl jsem to ještě zkusit, takže rozhodně ničeho nelituji,“ přesvědčuje někdejší útočník jihlavské Dukly.

Mokrejš ve žlutomodrém dresu odehrál celkem 361 zápasů a vstřelil 48 branek. Zřejmě však nezapomene zcela na premiérový gól v sezoně 1995/96. „Nikdy jsem nebyl vyložený střelec, abych si nějaké góly pamatoval. Ale hned se mi vybaví první start a zároveň první gól proti Pardubicím v osmnácti letech,“ vzpomíná.

Jeho nejdůležitější bude zřejmě ten, který načal první trefou vítězství nad Litvínovem 5:0 v šestém zápase čtvrtfinále play off v sezoně 2004/05, kdy o měsíc později smutnil ze stříbra. „Napadl mě taky, ale hlavně nezapomenu na ten první,“ vrací se Petr Mokrejš proti proudu času.

Všechny medaile, poháry a ocenění, které posbíral během své kariéry, mají své čestné místo v rodinném domku v Kostelci u Zlína, který sdílí s manželkou Evou a synem Tadeášem. „Mám vyčleněný pokoj, kde mám posbírané všechny cennosti, vyvěšené dresy, plakáty, fotky. Je to kus mého života a historie. Každému, kdo přijde, se to líbí,“ pochvaluje si Mokrejš.

O dění v mateřském klubu má čerstvé informace, jelikož je v nejčastějším kontaktu se zlínským útočníkem Jiřím Ondráčkem. „Jsme sousedé. Společně se o hokeji bavíme. Ale v létě za mnou byli na návštěvě i Radek Míka, Roman Vlach a Tomáš Linhart. Poseděli jsme u grilu, dali jsme si pivko a pokecali. Zůstávám s nimi dál ve spojení,“ informuje vášnivý motorkář Petr Mokrejš. 

zdroj:DEN