Ladislav Minář

 

Co bolí více, loňský sestup nebo letošní nepostup?

Zklamání je vždycky. Loni po těžce nevydařeném podzimu moc optimistů nebylo a čekalo se na zázrak, který málem přišel. Na jaře se udělalo kus práce. Získali jsme 29 bodů, což by letos pohodlně na záchranu stačilo. Ve finále nás sestup hodně bolel, protože se nakonec rozhodovalo v posledním kole. Staré fotbalové pravidlo říká, že sestoupit se může, ale musí se hned další sezonu vrátit zpátky, protože pak to může trvat delší dobu. O to více letošní zklamání převládá, procentuálně bych to ale nechtěl srovnávat.

Budete trénovat Zlín i v příští sezoně?

V sobotu jsme dohráli sezonu a tyhle věci jsme neřešili. Tento týden je představenstvo. Když jsem přišel do Zlína, tak na post ředitele klubu. Tím, že jsem měl i profi licenci trenéra, byl jsem k dispozici ve všech směrech. Jestliže se představenstvo a majitel předloni rozhodli, abych převzal mužstvo, tak jsem dělal všechno pro to, abychom se pokusili o zázrak a zachránili se. Jestliže po sezoně řekli, abych pokračoval, tak jsem byl opět k dispozici. Minář tady není od toho, aby si vybíral. Jsem zaměstnancem Zlína, mám zájem pro něj dál dělat, ale nemůžu si vybírat, v čem, kde a jestli vůbec. To je na rozhodnutí dalších lidí. S majitelem jsem byl neustále v kontaktu a oba moc dobře víme, o co šlo.

Na představenstvu bude obhajovat výsledek sezony, který nevedl ke splnění postupového cíle. Zkuste zanalyzovat, proč se to nepodařilo.

Už podzim nebyl jednoduchý, protože jsme hráli z šestnácti utkání dvanáct mimo vlastní stadion. Nevím, jestli by ostatní týmy v naší situaci uhrály více bodů než my. Ztratili jsme zázemí, což mužstvu na pohodové fotbalové atmosféře nepřidalo. Otázkou je, jak by tým vypadal, kdyby svoje zázemí měl, a jestli by naše startovací pozice před jarem nebyla lepší. I přesto jsme podzim zvládli a udrželi kontakt s dvěma vedoucími celky. I začátek jara byl velmi dobrý a po dvaceti kolech jsme vedli o dva body a měli nádherně našlápnuté do první ligy. Ale zatímco na podzim byl kunovický azyl vykompenzovaný tím, že jsme neměli zraněné ani vykartované hráče, tak na jaře jsme ani jednou nenastoupili kompletní. První čtyři kola vynechám, protože nám chyběl jeden dva hráči, což nebyl tak razantní zásah do sestavy. Pak ale přišlo období, kdy jsme měli pět šest zápasů velké zdravotní problémy, které se násobily v návaznosti na fakt, že jsme chtěli postoupit i s divizní juniorkou do MSFL. Obě mužstva trénovala dohromady a v těchto podmínkách jsme museli vyrovnávat dvě družstva hráčsky tak, aby rezerva nebyla moc oslabená. Tím pádem jsme měli v některých zápasech připravené na lavičce mladé hráče. Táhli jsme vlastně dvě mužstva a zdravotní stav s kartami nám situaci abnormálně komplikoval. Všechno začalo na Žižkově, kde nám chyběli Kořínek, Zbožínek, Vozábal a v průběhu se zranili Švach, Malcharek a Abraham. Všechno vyvrcholilo utkáním v Sokolově, kde nám scházelo sedm hráčů, což je velký problém. Třeba trenér Hradce Králové Kotal říkal, že si nedovede představit, že by se mu stalo co nám, protože to táhli celou sezonu ve třinácti lidech. Přitom za celé jaro neměli ani jednoho zraněného a jednoho vykartovaného, což je unikát.

Všechno ale přece nejde schovat za zraněné a vykartované hráče…

Určitě byly zápasy, které jsme mohli i v těchto problémech zvládnout lépe. Hlavně doma s Ústím, se kterým jsme prohráli kvůli kuriózním hrubým chybám jednotlivců. Mužstvo pak ztratilo sportovní formu a kvůli absencím spousty hráčů i svou tvář. Sportovně přiznávám, že jsme měli třeba ve Vítkovicích nebo doma se Sokolovem vyhrát a ne jen remizovat. Tyhle body nám pak chyběly.

Ze zpětného úhlu pohledu, neudělal byste něco jiným způsobem, lépe?

Znovu se vrátím k juniorce. Za normálních okolností by šlo sestavu řešit jinak a na jednotlivých postech ji obměnit. Zápasy áčka se ale střetávaly s juniorkou, kterou jsme nechtěli oslabit. Moc prostoru na změny proto nebylo.

Kdy jste tušil, že je zle a postup v trapu?

Z našich špatných výsledků jsme byli zklamaní, ale soupeř z Ústí také v závěru jara několikrát zakolísal, takže jsem věřil až do předposledního utkání v Hradci Králové, po kterém už jsme nemohli postupovat.

Zdálo se ale, že někteří hráči ztratili víru už dříve.

Stoprocentně do hlav hráčů nevidím, ale každého to nějakým způsobem trápilo. Nemůžu ale říci, že by kluci chodili na hřiště rezignovaní.

Řadě hráčů končila smlouva, nemohlo je to také negativně ovlivnit?

Těžko říct. Jsou to ale profesionálové a měli by se s tím vyrovnat.

Zklamal vás jmenovitě některý z hráčů?

V rozmezí, kdy jsme měli nejvíce zraněných, tak bylo jasné, že výkonnost mužstva stála na zkušených a zdravých hráčích. Patřičnou formu ale neprokázali a mužstvo netáhli.

Hra mužstva stála na středové dvojici Abraham, Vozábal. Oba jsou jistě kvalitní fotbalisté, ale oba měli před angažmá ve Zlíně své starosti. Nebyl risk je přivést?

Určitě ne. Vozábal přišel na začátku podzimu a manko na něm vidět bylo. Prodělal ale celou zimní přípravu, ale nikdo neovlivní, že dostane infekční angínu, chybí dva týdny a pak se vzápětí vykartuje. A Martin Abraham. Zdravotní problémy, které ho provázely před příchodem do Zlína, se sice v přípravě odrazily, ale do prvního utkání v Jihlavě šel v pořádku. Odehrál ho velmi dobře, jenže si natáhl sval, což je při minus desíti a na kluzkém terénu pochopitelné. Vypadl na dva zápasy, pak se vrátil na Spartu a na Žižkově mu zase nakopli bolestivě achilovku, která ho trápila další tři týdny. To jsou věci, které neovlivníme. On navíc není typ, který by se šetřil. Týden netrénoval, protože nemůže obout botu, ale do utkání si vezme o číslo větší kopačku, jen aby mohl hrát. To svědčí o jeho vůli a chtění. Na druhou stranu je ale logické, že fotbalově nebyl v pohodě.

Zlín měl na soupisce množství první ligou otřískaných borců a řada odborníků je překvapená, že nepostoupil. Co byste jim vzkázal?

Ano, slýchával jsem, že máme zkušené hráče, jména. Ano, je to pravda. Ale vezměte si mercedes proti škodovce. Vždycky bude mít lepší jméno, ale když se mu budou neustále kazit součástky, tak samotný závod vyhraje škodovka bez poruch. V cíli se pak jenom okomentuje, že mercedes měl nějaké potíže, ale další den už o tom nikdo nemluví a dívá se pouze na výsledný efekt. To je i náš případ. Že jsme nepostoupili, je velké zklamání, ale jsou za tím velké objektivní příčiny, o kterých se nikdo nebaví a ani je nevzpomene. Každého zajímá jen konečný výsledek.

Šlo i tak postoupit?

Samozřejmě. Jak už jsem vzpomínal, byly zápasy, z nichž jsme měli získat více bodů. Ale když už mužstvo ztratilo svou tvář, odklonilo se od nás i sportovní štěstí. Ve Vlašimi 1:1 a tři tyče. Nebo hrajeme na Dukle po střevní epidemii konečně kompletní, ale bez prvního brankáře. Dáme dva góly, což by mělo na vítězství normálně stačit, jenže neobsazený klíčový post gólmana se na výsledku hodně podepsal. A taky trefíme dvě tyče. Nebo Vítkovice, kde sudí neodpískal dva pokutové kopy.

Vraťme se ke zdravotním trablům. Kde je jejich příčina?

Neměli jsme svalové zranění, kde by se řeklo, že jsou hráči přetížení nebo neregenerují. Kdo mě zná, tak ví, že jsem v tomhle ohledu nekompromisní. My jsme měli zranění, která vyplynula ze soubojů. Byla to poškození mechanického rázu, která jsme nemohli předvídat.

Zlínu svítila ještě postupová naděje, protože Ústí nemohlo dodat v požadovaném termínu podklady o přestavbě stadionu. Neštve vás, že Tescoma se kvůli tomu odebrala na podzim do azylu v Kunovicích, zatímco Ústí vyčkávalo a ligové shromáždění toto počínání nevadilo?

Na prvním místě je sportovní stránka a tu jsme nesplnili. Pak jsou věci okolo licence a zázemí. Jestliže si ligové shromáždění odhlasuje, že může klub, který parametry nesplňuje, dodat podklady v jiném termínu, tak s tím nic nenaděláme. Na jednu stranu z toho můžeme být zklamaní, ale měli jsme skončit druzí a nemuseli nic řešit. I když člověk něčemu v koutku duše věří, tak jsem si nedělal iluze o podpoře. Když se podíváme, že z 32 ligových klubů jenom pět stoprocentně splňuje licenční podmínky a Zlín je mezi nimi, tak ten zbytek si může říci: My teď odhlasujeme, že Ústí něco nesplňuje, jenže my taky něco nesplňujeme a za rok se o tom může hlasovat.

Brankáři:

Jindřich Skácel – nejistotu ve vzduchu vyrovnával někdejší mládežnický reprezentant reflexivními zákroky na čáře, kterými zachránil týmu množství bodů. Nikdo mu už ale neodpáře, že v klíčovém utkání s Ústím daroval odkopem soupeři gól a načal zlínskou agonii.

Aleš Kořínek – podzimní jednička prodloužila smlouvu do konce jara. Zranění zad však Kořínkovi nedovolilo odchytat ani jeden zápas a uspíšilo jeho konec ve Zlíně.

Jiří Tobolík – 22letý mladík poznal II. ligu v těžkém zápase na Dukle, kde třikrát inkasoval. První dvě branky mohl chytnout.

Obránci:

Ivo Zbožínek – první zápas jara nehrál kvůli střevní chřipce, na Žižkově mu při rozcvičce rupla záda. Jeden zápas vynechal kvůli kartám. Není divu, že se nepotkal s formou. Přesto byl nejlepším obráncem týmu.

Zdeněk Kroča – někdejší opora hraje sezonu od sezony o malá procenta hůře a jaro na tom nic nezměnilo.

Jan Jelínek – poctivý a snaživý levý bek předváděl výkony podle kvality soupeře. Slabší protihráče si pohlídal, technickým a rychlým útočníkům nestačil.

Pavel Malcharek – v pátém jarním kole si na Žižkově vážně poranil koleno a už si nezahrál. Předtím hrál náladový pravý bek spolehlivě.

Michal Malý – zasáhl do šesti jarních duelů. Vydařil se mu hned první zápas v Jihlavě, pak šel dolů.

Lukáš Pazdera – do sestavy se dostal v době rozsáhlé marodky, nezklamal, ale ani nevyčníval. Směrem dopředu však dokázal občas příjemně překvapit.

Pavel Elšík – poctivý dříč, jehož výkony kazila nešikovnost jako při hloupém penaltovém zákroku v Hradci Králové.

Záložníci:

Martin Abraham – přišel jako největší zimní posila, jenže polovinu jara měl zdravotní problémy, které ho limitovaly. Nezdary nesl velmi těžce a bral si je osobně.

Martin Vozábal – v polovině jara byl tvůrce hry hospitalizován s podezřením na encefalitidu, uvažoval o konci kariéry. Po návratu na trávník se do formy nedostal a jaro dohrál v hlubokém útlumu.

David Šmahaj – u fanoušků neoblíbený hráč na jaře zklamal na celé čáře. Nedával góly ani na ně nehrával. Doby, kdy ho chtěl Liberec, jsou nenávratně pryč.

Filip Novák – i přes občasné světlé okamžiky se mu nedařilo. Také ho trápilo zdraví. Potřebuje výrazně zlepšit hru v osobních soubojích, valnou většinu prohrával.

Josef Lukaštík – střelec vítězné branky v Karviné si poranil koleno a jaro sledoval většinou z tribuny.

Petr Švach – agilní pravý záložník s tahem na branku přesazení ze známého prostředí Slavičína do Zlína nezvládl a jenom paběrkoval.

Adam Křiva – odehrál jeden celý zápas v Sokolově, kde vyvrcholila zlínská marodka.

Michal Šrom – minuty sbíral až v závěru jara. Nahrál na gól a dostal se i do šancí.

Lukáš Motal – druhou ligu okusil po špetkách v závěrečných dvou kolech.

Útočníci:

Karel Kroupa – až do zranění ve Vlašimi nejlepší hráč Zlína. Góly dával i po návratu, ale už nebyl pro mužstvo tak platný. Hodně ho vzala zahozená penalta proti Ústí, přesto se podělil o korunu krále střelců soutěže se 14 zásahy. I přes platnou smlouvu je pro klub neudržitelný.

Libor Žůrek – nejlepší podzimní střelec týmu v zimě dlouho licitoval s prodloužením smlouvy a možná i proto se na jaře vytratil. K sedmi podzimním brankám přidal čtyři.

Martin Bača – při loňské stíhací jízdě za záchranou I. ligy byl tahounem. Po zlomenině kotníku se vrátil jako poloviční hráč. Ve věku 25 let však nemusí vešet kopačky na hřebíček.

Tomáš Poznar – šanci od začátku dostal jen v utkání v Sokolově.

Petr Kurtin – věkem ještě dorostenec nakoukl do kabiny áčka ve čtyřech zápasech a se Sokolovem se mohl stát hrdinou. Jeho střela ale lízla jen břevno.

zdroj:denik