Nejen Jiří Dopita, Kamil Brabenec a Jaroslav Koma odehráli poslední domácí zápas sezóny tak, jak si ho představovali - vyhráli. Potěšili tím zároveň fanoušky, kterým do dlouhého období bez jejich Komety nadělili poslední tři domácí body. Hráči už začali trošku bilancovat, co se v sezóně povedlo a co ne. Nad vším čněla určitě nakonec poklidná záchrana, která všechny tři zmíněné těšila nejvíce.

Příští sezónu asi zkusím, říká Jiří Dopita, který si chce zahrát play off

Celou sezónu plnil na ledě roli vůdce, což potvrzuje i v play out. Řeč samozřejmě není o nikom jiném, než o Jiřím Dopitovi. Dlouhán narozený v Šumperku nejdříve hledal důvody, díky kterým se Kometa zvedla z posledního místa tabulky a nakonec došla až k poklidné záchraně. „Příčin pozvednutí bylo více. Přišli noví trenéři, hodně nových hráčů. Dále tam bylo hodně maličkostí, které se k sobě poskládaly. Vyhráli jsme pár zápasů a začali jsme si věřit. Výborně chytali také oba brankáři,“ shrnul přesně body zlomu v nováčkovské sezóně Komety v extralize.

Všechny fanoušky Brna nyní zajímá, zda se Jiří Dopita rozhodne zahrát si další sezónu v modrobílých barvách. „Návrh smlouvy mám. Zájem je celkem velký, zdraví drží, takže tu jednu sezónu asi ještě zkusím. Poslední dva roky jsem navíc hrával play out, tak bych si ještě rád zahrál play off,“ polemizoval nad plusy a mínusy, které hrají v tomto rozhodování hlavní roli.

Možná, že mu k rozhodnutí pomohou i fanoušci, se kterými hráči po zápase slavili, jakoby to byl zisk titulu. „Skoro to tak bylo,“ usmíval se vysoký centr. „My jsme chtěli divákům poděkovat za podporu, kterou nám dávali najevo celou sezónu, byli fantastičtí. Podrželi nás, když jsme se trápili, za což jim patří dík. Na ledě to po zápase vypadalo, jako kdybychom něco vyhráli a ona to pro nás svým způsobem výhra byla, stačí si vzpomenout na začátek, jak to vypadalo. Jsme rádi, že nemusíme hrát baráž,“ ulevil si nahlas nad možnou situací, která se Kometě mohla přihodit.

Jenže to se naštěstí nestalo a Brno jasně vyhrálo skupinu play out, do které šlo z druhého místa. „Jsme rádi, že už je konec. Hlavně je dobře, že se to netáhlo až do posledních zápasů, nebo do baráže. Na jednu stranu jsme rádi,...“ odmlčí se na chvíli a přemýšlí, jak nejlépe popsat své pocity. „Nemůžeme hrát na kdyby. Musíme být rádi, že ta sezóna dopadla, jak dopadla,“ dodal nakonec vážným hlasem jeden z hlavních tahounů Komety za záchranou.

Kamil Brabenec: Konec sezóny jsme si užívali

Pár slov o Jiřím Dopitovi přidal i brněnský kapitán Kamil Brabenec. Vyzdvihoval hlavně jeho výkony, které držel vyrovnané po celou délku sezóny: „Byl produktivní, v našem týmu vyhrál bodování. Jeho se ta krize v podstatě nedotkla, on si hrál celou sezónu prakticky to své. Bohužel jsme se k němu přidali, až když bylo pozdě, takže jsme to nedotáhli do play off,“ pokrčil rameny. Jenže Kometa měla především starosti jiného rázu než zájem o play off: „Samozřejmě v prosinci, kdy jsme hráli o play out, to byla utopie. Nakonec můžeme být rádi, že to dopadlo, jak to dopadlo,“ hodnotil kladně závěr soutěže a jistotu další sezóny v nejvyšší české hokejové soutěži.

Když přišel moment, kdy již bylo o záchraně rozhodnuto, nastaly ve hře brněnského celku dvě viditelné změny. První byla, že hráči hráli uvolněně a zápasy si více užívali. Druhá však měla spíše stinnou stránku věci. Divák si nemohl nevšimnout, že ve hře nebylo tolik bojovnosti, jako když se urputně bojovalo o každičký bod, či metr hřiště. I brněnský kapitán si toho byl vědom: „Nasazení bylo určitě stoprocentní. Člověk si spíš někdy trošku povolí a dovolí si víc, než by měl. Možná je v těch posledních zápasech trošku lehkovážnosti, ale to se asi nikdo nemůže divit, že někdo nejde na sto procent do soubojů. Na druhou stranu na ty souboje musí být člověk připravený, aby nepřišlo zranění,“ přesně vystihl příchuť, kterou poslední zápasy, ve kterých prakticky o nic nešlo, měly. Navíc za ně můžeme být rádi, protože je to lepší, než kdyby hrála Kometa do posledního kola na dně tabulky a strachovala se nad barážovou hrozbou.

Poslední domácí zápas znamenal jediné – rozlučku s fanoušky a konec jedné kapitoly. Mohla se tak objevit i nostalgie nebo smutek: „Třeba dnes je to trošku zvláštní, něco končí. Závěr sezóny byl parádní. Dělaly se body, lidi si to užívali, my také. Z tohoto pohledu je to trošku smutné, ale chyběl kousek a mohli jsme být v play off a mohlo to být všechno ještě úplně jiné,“ zakončil své hodnocení posledního domácího zápasu a tak trošku i celé sezony.

Jaroslav Koma vystřihl spoluhráčům poklonu

Protože hráči Varů už byli po bujarých brněnských oslavách dávno někde v autobuse na dálnici D1, i poslední borec, který se k zápasu vyjádřil, byl z Komety. Určitě jste si v dnešním zápase na ledě všimli nového šikovného útočníka s číslem padesát pět. Nebyl to nikdo jiný, než svým povoláním obránce Jaroslav Koma. A určitě mi dáte za pravdu, že se v útoku neztratil a místy bavil diváky svými kousky. Jak se vůbec přihodilo, že hrál ortodoxní obránce “falešného“ útočníka? „Pár kluků bylo zraněných, takže nemohli hrát. My jako zbytek jsme to dali nějak dohromady. Osobně mi to nedělalo žádné problémy, protože rád bruslím. Vzadu byli Kempas (Michal Kempný – pozn. red.) s mladým Sovičkou (Aleš Sova – pozn. red.). On chtěl jít na obránce, tak jsme si to prohodili. Mně to vyhovovalo. Alespoň jeden extraligový zápas jsem si tak chtěl zkusit a podařilo se,“ rozesmál se v zápase hodně viditelný útočník.

Své hodnocení vzal vážně a nebál se hledat i negativa: „No, kdyby mi tam spadla ta jedna střela, nebo přišla nějaká nahrávka, bylo by to lepší,“ mrzela ho zejména situace, kdy nad sedícím Sáblíkem rozezvučel břevno. „Myslím, že to nebylo špatné, až na to, že proti mně párkrát střílel bek od modré. Bylo totiž mojí povinností, aby střílet nemohli,“ věděl přesně o chybách, kterých se dopustil. Oko diváka si jich však tak snadno všimnout nemohlo. Jinak byl jeho výkon obstojný, což mu potvrdili i spoluhráči: „Na konci mi říkali, že asi bude lepší, když zůstanu na útočníkovi, že mi to jde líp než vzadu, takže se necháme překvapit,“ smál se nad popichováním od svých spoluhráčů.

Poslední brněnský zápas nenabídl naprosto bojovný hokej, ale divákovi se i tak musel líbit. Bylo vidět hodně šancí, pěkných kliček i brankářských zákroků. To všechno už si oba týmy mohly dovolit, protože měly záchranu jistou. „Přesně tak, ono už to bylo rozhodnuté, tak jsme hlavně nechtěli zklamat diváky. Snažili jsme se dát první branku, abychom se nemotali a netrápili. Potom už to byl zápas jako na houpačce – dostali jsme branku, dali jsme, takže celkem pohoda.“

Jaroslav sám prožil hodně specifickou sezónu, což hned pořádně rozebral: „Měl jsem smůlu na zranění. Ze začátku jsem měl špatné koleno, ale to jsem dal nějak do pořádku. Odehrál jsem asi čtrnáct zápasů a zlomil jsem si ruku takovým způsobem, že jsem si myslel, že je to jen natáhnuté. Nakonec z toho byla sádra a na ruce měla zůstat osm až dvanáct týdnů. To byl pro mě velký šok, protože po rychlých počtech mi došlo, že je to celá sezóna. Sundal jsem ji ale už po pěti týdnech a snažil jsem se dostat zpátky do hry. V Olomouci mi to hodně pomohlo, rozehrál jsem se. Navíc jsem si tam zahrál play off. Trošku jsem se v něm handrkoval s Chomutovem, a to se mi hodně líbilo,“ pochvaloval si vypjatou sérii s piráty z Krušných hor, jak si hráči Chomutova pro letošní play off říkají. „Kdybychom hráli další kolo, zůstal bych v Olomouci. Protože jsme však vypadli, byl jsem rád, že se můžu vrátit do Komety,“ nezastíral radost nad návratem do města pod hradem Špilberkem.

A jak hodnotí celou brněnskou sezónu? „Bylo by hrozné, kdybychom šli do baráže. Jednu dobu to tak vypadalo. Dvakrát jsme to stáhli a dvakrát jsme spadli zase dolů. Bohužel pro mě jsem nechytil ten správný čas, kdy tým začal vyhrávat,“ vracel se ke svému zranění a olomoucké misi. „Klobouk dolů před chlapci, že to obrátili a šli tak nahoru. Z pohledu týmu byla sezóna určitě pozitivní, z mého,“ zamyslel se na chvíli, „bylo tam to zranění no. Víc bych k tomu asi neříkal,“ povídal rozpačitě.

zdroj: kom