Hlas Roberta Bakaláře patří k TdF
K TdF v Česku neodmyslitelně patří hlas Roberta Bakaláře
Podle hlasu ho pozná každý fanoušek cyklistiky. A po červenci si ho vždy zapamatují i další – často nezasvěcení. K Tour de France v Česku neodmyslitelně patří hlas Roberta Bakaláře, který komentuje slavný závod pro českou verzi stanice Eurosport. "U lidí, kteří sledují Tour pravidelně, jsem vlastně host. Host, který se k nim na měsíc nastěhoval," říká zkušený reportér.
Robert Bakalář |
Tour de France komentuje už potřinácté. "Od té doby, co ji vysílá Eurosport."
Předtím Bakalář dlouhá léta pracoval pro Českou televizi a časopis Stadion, kde měl na starosti mimo jiné právě cyklistiku. "Na kole jsem jezdíval už jako kluk a vlastně od roku 1965 dělám cyklistiku jako novinář," vzpomíná nyní 69letý Bakalář.
Komentuje několik hodin denně, vždyť televize vysílá i přenosy celých etap. A Bakalář se na dlouhý přenos připravuje. "Co hodina vysílání, to hodina přípravy," prozrazuje své heslo.
Jak tedy vypadá jeho den? "Ráno v sedm sednu k počítači. Zkoumám předchozí etapu, ohlasy na ni a rozebírám zajímavé momenty," vypráví. "Pak se připravuju na aktuální etapu, připravuju si třeba biografie závodníků, kteří mohou ten den něco zajet."
V přípravě však ještě podle svých slov neopomíjí jednu věc: "Učím se pamětihodnosti Francie. Na tom je totiž postavená filozofie Tour. Díky záběrům na hrady, zámky a přírodu se na závod koukají i lidé, které cyklistika tolik nezajímá," tvrdí Bakalář.
Tahle příprava mu zabere celé dopoledne, pak rychlý oběd a vyráží do studia. "Je to kukaň, která má dva krát dva a půl metru, dva monitory, počítač. Mám tam i šanony s informacemi o technice, historii, závodnících."
Ve studiu je obvykle sám. Několik hodin denně mluví, přestávky má jen při reklamních pauzách. Co celý den jí? "To, co cyklisté. Gely, tyčinky a tak podobně. Akorát prostě nešlapu na kole."
Během dne si samozřejmě také potřebuje odskočit. Loni toaletu jednou při reklamní pauze nestihl a během přenosu pak bylo chvíli ticho. "Máme to 180 metrů, což je mých 200 kroků. A to za necelé dvě minuty nejde stihnout. Tak jsem si posteskl, že to je dálka, a přišla mi koloběžka od fanynky z Luhačovic," vykládá.
Přenosy pak končí obvykle v šest večer. "To přijdeš domů a nemáš ani chuť jíst." A druhý den ráno už zase studuje vše o Tour de France.
zdroj: mfD