K přátelskému zápasu si pozvali jedenáctku Klubu fotbalových internacionálů České republiky. Ten čítá stovky jmen, ale jakýkoliv z nich sestavený tým vždy bude mít přívlastek hvězdný.

Na krásný brankovický pažit tak vyběhli držitelé stříbrných medailí za druhé místo na mistrovství Evropy v Anglii 1996, jako Miroslav Kadlec, Jiří Němec nebo Radek Drulák, který je také dvojnásobným králem ligových střelců. Tentýž primát patřil i Romanu Kukletovi, který ještě na jaře trenérsky působil ve Slavkově u Brna. Za zástupce jiné velké, byť ne tak úspěšné fotbalové generace lže považovat Františka Štambachera nebo ještě nedávno reprezentačního asistenta a trenéra Petra Rady. Zkrátka, co jméno, to pojem.

Proti nim vyrukovala velká početní převaha. Domácí prostřídali více než dvacet hráčů, ještě aktivních, ale hlavně těch, kteří v tomto dresu bojovali v nedávné i dávnější minulosti.

Jiří Trunda již oslavil šestačtyřicáté narozeniny, ale ještě před třemi roky byl oporou zadních řad Brankovic.

„Byla to paráda. Zahrál jsem si velice dobře, ale hlavně je to pro mě, ale i ostatní Brankováky veliká čest, už jen nastoupit proti takovým jménům. Samá hvězda, ale hráli hodně kolektivně, protože si prostě chtěli užít fotbalu. Mně se nejvíc líbil Jiří Němec, to je pořád pan fotbalista. Ale taky Radek Drulák, jak to pořád dovede trefit do brány. Nebo pořád běhavý Róbert Kafka,“ chválil soupeře po zápase.

V něm diváci skoro vůbec nesledovali průběžný výsledek, ale hlavně technické parádičky a jiné fotbalové lahůdky. Síť za brankáři se nakonec vlnila osmkrát. Třikrát za ligovým harcovníkem Janem Musilem, přičemž dvakrát ho překonala vyškovská výpomoc Valdemar Horváth. Ve čtyřiačtyřiceti letech je stále oporou divizního Rostexu a výraznou měrou se podílel na záchraně soutěže.

„To víte, že to je úplně jiný fotbal než v divizi. Má samozřejmě úplně jiný náboj, ale jsou jiné rozlišenosti. Některé akce se v normálním zápase nehrají, tady je to víc o technice. Balony jdou do nohy. Není to o nějakém velkém běhání a už vůbec ne o skluzech. Chcete dát branku, ale nemusíte. To je kouzelné. Jenom kdyby nebylo takové horko, ale myslím si, že i tak se zápas divákům mohl líbit. Vidíte, že když někdo něco umí, tak se to neztratí ani v pozdějším věku. Třeba takový Jirka Němec, „němej“, se kterým jsem se potkával uprostřed hřiště, nebo František Štambacher, který tam piloval lajnu a levačkou uměl najít vždycky to, co najít chtěl. Je vidět, že tito hráči fotbal stále milují,“ řekl Horváth, který si také zahrál vyšší soutěže.

V ochozech, odhadem zaplněnými tak čtyřmi stovkami diváků, se především tleskalo. „To jsou plejeři co! Já tu mám taky svoje koně. Mirek Kadlec, Bob Kafka a Radek Drulák odvedli v Drnovicích hodně dobré služby,“ chválil přítomný Jan Gottwald, někdejší šéf historicky jediného prvoligového klubu z Vyškovska, z Drnovic.

Z výčtu avizovaných jmen v sobotu v Brankovicích chybělo jediné. A právě muže, který byl ze strany reprezentantů styčnou osobou při přípravě této vydařené sportovní akce, Ivo Knoflíčka.

„Ivovi, bohužel, dnes zemřela maminka, takže nemohl přijet. Snad se s ním uvidíme na některé příští akci. Myslím, že ta dnešní se docela vydařila, a já jsem navíc spokojený s tím, že přijeli všichni, co to slíbili. A že ti, co nemohli přijet, se mně omluvili, což případ Karla Kroupy a Karla Jarůška,“ řekl hlavní garant akce z domácí strany a na trávníku hráč s číslem jednadvacet Pavel Matail.

Brankovice old boys vs. Klub fotbalových internacionálů ČR   3 : 5  (1:3)

Branky: 35. a 50. Horváth, 83. Láníček – 7. a 15. Fiala 2, 17. Kadlec, 70. Drulák, 75. Kukleta.

KFI: Jan Musil – Aleš Bažant, Michal Mlejnek, Tomáš Hunal, František Štambacher – Jiří Němec, Robert Kafka, Miroslav Kadlec, Tomáš Votava – Jan Fiala, Radek Drulák – Petr Rada, Roman Kukleta.

                                                                                                                                 

Kadlec: Všude nehráváme na tak kvalitním tvávníku

Opora a kapitán českých vicemistrů Evropy z Anglie roku 1996 Miroslav Kadlec si do Brankovic odskočil z rodného Uherského Hradiště, což je necelých čtyřicet kilometrů. I do Brna je to o kousek dál.

 

Miroslav Kadlec

 

Odehrál poločas a hned chvátal na jinou exhibici někde tam u nich. „Tady to byla paráda, trávník mě docela překvapil,“ pochvaloval si poté, co vysvlékl dres.

Ale Brankovice jako takové pro vás neznámou asi nejsou.
To určitě ne. Jeden čas jsem tudy jezdil každý den, to, když jsem hrál nebo působil v Brně, ale i teď je to skoro každý den. Ze silnice ten areálek vypadá nenápadně. Takže jsem opravdu mile překvapený. Klobouk dolů. Hráváme poměrně dost zápasů i ve stejně malých obcích. Ale někdy bývají trávníky dost drnovité, taky se hrálo velice dobře.

Jaké je dnes vaše hlavní povolání?
Jsem manažerem v agentuře Pavla Zíky Sport Incest, která zastupuje hráče. V podstatě je nabízíme klubům, tedy hledáme pro ně uplatnění. Já působím zejména v německy mluvících zemích, a také u nás. Práce je dost, protože při tom se samozřejmě snažíme i vyhledávat fotbalové talenty mezi mládeží.

O tomto víkendu odstartovala česká liga, jak ji sledujete?
Letos začíná opravdu hodně brzo. Je to tak dohodnuté, mně by víc vyhovoval pozdější start. Sledování ligy mám v náplni práce, takže ji sleduji docela dost. Nemyslím si, že by měla tak špatnou úroveň, jak se někdy tvrdí. Stále produkuje hráče, kteří se dokáží prosadit i ve velkých evropských klubech.

Prozraďte, komu jste fandil na mistrovství světa?
Němcům. Ale nejen proto, že jsem tam hrál. Myslím si, že předváděli nejlepší fotbal, přál jsem jim titul. Jenže musím uznat, že v semifinále se Španěly byli horší. Já si myslím, že fotbalově na Španěly měli, jenže situaci nezvládli hlavně psychicky. Španělé ten zápas určitě vyhráli zaslouženě a myslím, že i zaslouženě získali titul.

Jak často teď hráváte fotbal a v jaké jste kondici?
To víte, už to není, jak to bývalo. Já ani nějak pravidelně netrénuji. Sice se necítím nějak špatně, ale taky jsem rád, když takové zápasy ve zdraví přežiji. Exhibičních zápasů odehraji poměrně dost. Za reprezentaci a staré gardy klubů, kde jsem hrával, a občas mě pozve i někdo jiný.

Máte čas sledovat kariéru svého syna Michala, který tak trochu kráčí ve vašich stopách?
Když mně to pracovní záležitosti umožní, tak toho vždycky využiji Je třetím rokem v Leverkusenu a to je dobrý tým a dobrá soutěž. Je tam spokojený a myslím, že se stále může lepšit. Hlavně mu přeji, ať mu vydrží zdraví. V tom případě by neměl mít problém si udržet i reprezentač­ní dres.

zdroj:den